Cesta domů (za láskou)

Cesta domů

Sedím ve vlaku a vracím se domů
Z vedlejšího kupé slyším hlasy,
křik dětí a táty hlas.
Ó bože, jak já zbožňuji Tvůj poměr: boky-pas!

Přetopené kupé, mihotání stínů, oslňující slunce záře
V uličce bloudící děvčátko, a za ním radostné tváře...
dětí.
Za okny na poli zlataví se nejeden kukuřičný klas
Ležící srny hřející se na slunci
Monotónní zvuk, drnčení kol, dusot pražců.

Nádraží Kolín
Houpání v sedačce, chlapa odnaproti šustění novin,
když se stránky chvějí
Křik dětí a táty hlas
Moje touha, a láska k Tobě,
radost, když se Tvé oči smějí
To vše je tak stálé a nikdy neskončí.

Křik a pobíhající děti, táty hlas
Podzimní paleta - modrá, žlutá, červená, hnědá, a zelená
Která z nich co znamená
Pole sklizená, nové obilí rašící
Příroda znavená ke spánku se chystá.

Stanice Pardubice, co bude pak ?
Už odešel ten křik a nasedly nové hlasy.
Toužím se Ti dívat do hloubi duše - do očí,
a hrát si s Tvými vlasy.
Proč ? A jak ?
Pro radost... prostě jen tak.

Každou vteřinou jsem Ti blíž a blíž
Vlak rychle pojídá vzdálenost, kilometry.
Z vedlejšího kupé slyším: "mamí, kdy už tam budem?"
"Počkej, zeptám se Petry".
Dusot pražců, hukot vlaku
Vlak vlnící se údolím
Všude kolem krásné louky, lesy, hory.
Vlak zastaví, z výtahu vysoupím
Pomalu Tě chytám za ruku,
pevně objímám, něžně políbím.
Má lásko
Konečně opět spolu
Konečně doma