V objetí

Déšť ustává, ale stále sedíme na svém místě.
díváme se na sebe bez mrknutí
mé modré a tvé neznámé oči
našli v sobě city.

Dal jsi mi ruku okolo ramen.

Na oplátku jsem ti ovinula paže okolo krku.
doufám, že jsem tě neudusila
ty máš ale větší sílu
skoro jsi mě umačkal.

Cítím, jak mě hladíš po hlavě a ramenech.

Pršet přestalo, měla v úmyslu se zvednout.
tu mě něčí ruce zvedly
a do náruče předali.
silné paže.

Ty jeden, lekla jsem se.

Postavil jsi mě zpět na nohy, stále mě držíc.
rovněž jsem se nepustila
urvat ještě trochu času
v tomhle objetí.

Po chvíli se odtrhli, ale za ruce odcházejí.