DON QUIJOTI NA KŘIŽOVATCE

 Stojím na křižovatce cest,

v hlavě zmatek

a pocit prázdnoty...

Kde bere se ve mně tichý stesk

a vzdouvající se vlny nicoty?

Vším obklopen

oči přesto bez radosti hledí,

jen nepatrné

zrnko vesmíru jsem,

Don Quijote

bojem unaven,

hledající cestu tam,

kde žádná není...

Já vím,

jsi tu se mnou

a pomoci mi chceš,

jen nevím,

zda mě znáš...

Možná to co vidíš

ve skutečnosti je lež...

Váháš,mlčíš,

stejně jako já -

rozcestí zdá se náhle malé

pro nás dva...

Opřu se zády o rezavou zbroj

a v srdci nepokoj

opačným vykročím směrem

do neznáma,

kde čeká dálka němá...

A snad i má

Dulcinea...