Motýli z cest

A tak tu přede mnou stojíš

a ptáš se, kudy letěli motýli.

Když mám v nohách únavu, schoulím se do trní

a do tvých něžnovln - jen potají.

Potkám tě na soutoku mých tras

stokrát jsem je chodil, jako Mácha osamocen

Na rozcestí pod lampou a nad svým inkoustem

popadnu pero a píšu ti liebesbrief.

Jsi tak křehká, že když fouknu, zmizíš

- neboj se, já foukat nebudu, nejsem vítr.

A i když ve spánku dozdál se odlesk tvých stop

nikdy na něj nezapomenu.

Do tvých něžnovln vstoupím - tak potají

že i můj cylindr zachvěje se radostí.

Když mám v nohách únavu a jdu i nocí

počkám na tebe na rozcestí.

A i když tuším slabý závan rozbřesku

I když myslím, že už tě tu nepotkám

I když mám pocit, že se touhou rozpadám

ptám se tě: letěli už motýli?