Anotace: Kdysi jsem psal řadu děl tak, že kámoš napsal v pondělí dvojverší a já z toho do středy napsal báseň. Ve středu jsem mu napsal něco, co jsem zaslechl na nádraží u pokladny a - on z toho napsal povídku. Pak najednou zmizel z netu....
Nikdy nevstoupíš do stejné řeky
co bylo tu v prachu zapomění tone.
ST.
Dva co si rozumí je mnohem víc než zástup tupých hlav.
27.10.2014 20:59:58 | Paulín
někdy ztrácíme, projdou nám životem, obohatí a nebo něco uberou
kamarádi..obyčejný lidi, přesto ovlivní napořád
19.10.2014 00:46:16 | básněnka
Bylo by škoda tak povedenou výzvu nevyslyšet. Jde-li to ještě. :O)
14.10.2014 22:33:16 | Tichá meluzína
Bohužel - nejde-li to ještě. Kámoš prošel obdobím tak těžkým, že ho zcela změnilo. Ještě se vrátil na server, publikoval těžkomyslná díla, už mne nikdy nezkontaktoval a teď se již odmlčel. K jeho těžkému období patřila vedle osobní tragédie i těžká nemoc a tak je možné skoro všecko...
15.10.2014 10:23:29 | aravara
Tak to je mi líto. I když je tu přes dva tisíce lidí, a vlastně kdekoliv, pravé přátelství se hledá docela těžko, v dnešní době ještě hůř. Ale je dobře, že jsi to o něm napsal, i když si to on sám už asi nepřečte, přečteme my ostatní, a třebaže to možná bude znít cynicky, ač to tak není myšleno, je to pro nás ostatní malá sonda do fáze života, ve které se nacházíš, a třeba to některé z nás mladších alespoň přiměje trochu v životě zpomalit a všímat si víc lidí, kteří nás obklopují. Hezký den Jardo. :O)
15.10.2014 11:56:42 | Tichá meluzína
To je moc hezká kritika, názor, rada, a já jsem rád, žes to naspala. Já toho kamaráda znal jen podle nicku, nevím, kde žije, či žil, jméno, stáří - nic. Přesto mi ještě i dnes po osmi letech chybí. Děkuji
15.10.2014 20:39:50 | aravara