Pražská zákoutí

Objevíš se ve stínu starých domů

a že je Kampa plná ranních hvězdopravců!

Sto závojů prodýchlo mi starou Prahou

než přišlas' ty a prodýchla ji navždy.

S tvými hnědými vlasy, utkanými z polštářků

jako by si dnes hrály pouliční lampy.

A já sleduji tu stínohru v němých polibcích

a chtěl bych v ní také chvíli být.

Jako neplatící divák sleduji tvé půvaby

a s ranní párou vstávám u Karlova mostu.

Když přicházíš, ptám se starých věží

Kolikrát ještě uvidí takovou krásu?

Za záclonou v pavlačích zmizelas' mi z obzoru.

Vím, už tam spíš, a já počkám do rána.

Sto závojů prodýchne i pražské chrámy

než přijdeš ty a sluncem je zaplavíš...