Střešní potyčka

Proč jen jsou tak dlouhé rusé vlasy?
chtějí s šály přít se asi,
kdo z nich vznosnější je tvůrce krásy.
Ústa se však usmívají,
jakou pošetilost tihle dva si hrají.
Svoji pravdu dobře znají,
zlehounka jen, koutky tváře mihotají.

Hebká kůže, křišťál těla,
jako by ten souboj záviděla.
Vždyť jak chtějí býti krásné asi,
nebýt mne, to já přec zářím
a nosím šály i královniny vlasy.

Vítr ztišil všechny hlasy.
Bloudil ve vikýři a zaslechl,
jak souboj marnotratně slovy hýří.
Avšak neovládl jeden z hlasů,
co marné stavět se mu v odporu.
Dva drahokamy tiše, a plné čisté lásky,
jsou nad věcí a vzhlíží k obzoru.