Pohádka

Oblečená v bílých šatech

Se závojem z hedvábí

A lhal bych, kdybych řekl

Že srdce Tvé mne nevábí

Přijíždějíc' v kočáře

Pak přicházejíc' v střevíčkách

A štěstí hlásá přítomnost

Slzou štěstí na víčkách

Ten kočár staví na půl cesty

Která vede do zámku

A o tomhle jsme snili oba

Jednou prožít svou pohádku

A okolo jen prázdný parket

S hudbou vyznívajíc' z jezera

Vyzívám Tě k tanci lásky

Na nějž žárlí nevěra

Jsi krásnější, než celý svět

Než mimozemská nádhera

Jsi celá jako jarní květ

Tak roztomilá, nádherná

V bílých šatech, v střevíčkách

Vystupujíc' z kočáru

Ten kočár s bílým čtyřspřežím

S tebou nejhezčí je z kočárů

A ruku v ruce spolu jdeme

Směrem k zámku v podzámčí

A se svým srdcem pošeptat Ti oba chceme

Že z Princezen jsi nejhezčí

A že, ač nejsem žádný princ

Chci o Tvou lásku bojovat

Zasloužit si Tvoje city

A rány Tvé chci zhojovat

A i když Ty jsi princeznou

A já jen chudý prostý Pán

Chci vést Tě cestou bezmeznou

Sladčí, než je marcipán

A i když nemám žádné věno

Co se třpytí na sto mil

Mám jen a pouze prosté jedno

Co by Ti jiný nesplnil

Obdaruju srdce Tvé

A naplním jej celé láskou

A jako důkaz věrnosti

Spojím naše srdce páskou

Zpečetěné věrností!

Budu s Tebou celé věky

jestli mi to dovolíš

A pokud zazní pochyb kvíl

Nestrachuj se, nebudeme spolu navždy

Budem spolu ještě dýl!!