Utloukat čas po nedělním poledni

Chodníky,
suché,
severním větrem
sem tam
kamínky,
zimní čepice
nahradily deštníky.

Utloukám čas,
za rohem samoobsluhy,
nepokrytě,
bez příkras,
vyslechnu pomluvy
kolemjdoucích.

Roztouženě
pohledné ženě
do dlouhých řas,
do očí,
doufám pohlédnu...

Třeba jiskra
přeskočí.

Hodlám zde zůstat
v neděli odpoledne
dokud do očí
mi nepohlédne
nepřijde
nositelka
inspirace.

Netrvalo dlouho,
ve statických
v nehybných kulisách
zjevila se
ona.

Byla
jediná v pohybu
od chodidel
stoupal
můj pohled
po lesklých
černých
kožených holinách
kradmo
po koleni
vnitřních stranách stehen
poutavých oblinách
v kožených kalhotách
dokonalá stavba
vyřčené citoslovce:

Ach, dychtivé ach!!!

Nenasytně
stoupám zrakem
v široce otevřeném
tvídovém kabátě
patrná
hedvábná
bílá košile
s černými puntíky.

V oblasti nad pasem
volná
nařasená
ale
dále
vše tak dokonalé
nade vším se
dmuly
košíky velikosti DÉ

Už drahnou chvíli
tajil jsem dech
pozoroval
skvící
houpající
houpy, hou
chůzi liknavou
později
její dívčí obličej
odbarvené
vlasy plavé...

Teprve
když byla v mé úrovni
všiml jsem si,
že ji za dlani drží
nějaký muž...

V perfektně
padnoucím
obleku
jako Bond.

James Bond
vedle
dívky blond...

Malý kýč...