Mrazení

Již pokolikáté jsme se potkali
ve snu, poznávám Tě podle uší
nezaměnitelného hlasu škály
zvukové, je něco jednodušší?

než poslouchat city hned napoprvé
jež zaujmout umí svými svody
půlnoční Luna nemá dárce krve
nade mne hezčího od přírody

již pokolikáté Tě líbám na rty
nevěřícná zůstáváš ve stínu
věží, jež půlnoc odbíjí, až vraty
tříská to nad ránem v baldachýnu

noci, tak chladné a nevytopené
stýská se mi, kterak láska schází
v zamrzlém vesmíru, drahá Seléné
z mouder z Tvých rtů mě v zádech mrazí