Nádech z vody

Černobílá?
Prostě víla?
Kdepak víla by to byla,
holka z hor,
co utekla.

Schovaná ve velkoměstě,
ve stínu temných ulic...
schovaná možná pro nic,
utíká svýmu stínu zlehka,
těsně.

Ráda se topí v očích
-jeho.
-jejích.
Ví to přesně,
kdy začít plavat proti proudu,
kdy nadechnout se trochu vody ,
kdy vyhnout se lidskýmu soudu,
poddat se moudru
okolních stromů.
Jak dostat se do pohody.

Však věří tomu.
Věřím jí.