mezihvězdné cesty

 

 

Hledal jsem cestu ven

po římse hladké jak zmrzlá slova

 

klouzal jsem

 

abych znova

bojoval a místo

o věrný stín

o stopy v písku

 

o pozornost nebe

mraky šedé

o průtrž v kolmých proudech lan

 

a kousek sladký … tebe

 

našel bych osamělý les

a pařez stoletého snění

pohladil letokruhy ...  hebký mech

a s tebou do zasnění … tiše šeptal

 

slova o nekonečnu

mezihvězdném tichu

záblescích po zhroucení hvězd

naději ... že se někde stejná

pro jiné vine

 

další z cest

 

odrazem zrcadlení slitá

zarostlá hejnem smutných vrb

toužící po objetí ..

 

dejme tomu že sen ... že zdál se mi

že stále běží

 

a to mě nutí

i když tady ležím

 

v prachu a světlo mě zas láká

vzdáleně blízké

tak na dotek se jeví

a nikdo neví že s té římsy

 

že jsem volným pádem

 

…