Knoflíčky u trenek

Jsou to už dva roky a vidíš
pořád na Tebe nemůžu zapomenout
Byla jsi židovka se zelenýma očima

už jen to mi chybí

Vždycky hlavně v zimě
v období, ve kterým jiní trpí
jsme jen my byli tak

//nevýslovně šťastni//

Probírám se svýma spoďárama a u všech jsou pořád
rozepnuté knoflíčky
od toho, jak ses mi do nich
furt snažila dostat

Nevadilo ti, že jsme v luxusní restauraci
Nevadilo ti, že jsme v muzeu
stejně jsi mi rukou zajela do kalhot a snažila se

vyprovokat můj penis k aktivitě

ty knoflíčky to poznaly
//že s Tebou to bylo nejlepší//
nezáleží kolikrát je zapnu
stejně je najdu rozepnuté...

A ony stejně jak já

Vzpomínají na ty podivné dny
kdy jsme jezdili v březnu k Tobě na chatu
a milovali se, zatímco se nás snažila dostat
šílená, hrůzná zima
Vzpomínám na ty dny
kdy jsem viděl holé stromy a šedivá luka
kdy mnou prostupovala jakási noční můra
ale s Tebou vždy zmizelo to špatné...

Byly to dny
kdy jsem zolpidem ještě nebral přespříliš
kdy jsem byl ještě docela normální
PŘESTO JSEM TI LHAL
a to mě mrzí
ale bylo srandovní
že i když jsem před tebou byl někdy totálně
sjetej
vůbec nic jsi nepoznala a myslela si
že to je můj normální stav mysli

Dodnes nevím, proč jsem se od Tebe vracel
tak totálně vyčerpaný
duševně i fyzicky
jestli to bylo tím, že jsem před tebou skrýval, že jsem sjetý
jestli to bylo tím, že jsem se před tebou snažil být dokonalý přítel
nebo tvou nymfomanií?

stejně to ale bylo krásné...

Knoflíčky nezapomenou.