Tón malby Tvé krásy

Tón malby Tvé krásy

Vnímat olejových barev hlasy,
spatřit zrnko krásy,
slyšet hluboký tón basy,
duhu s nádechem štěstí pít z oázy.

Tančící něžný lístek růže,
hřejivý dotek tuže,
oblaka plačící k zemi,
vesmír propleten hvězdami.

Jupiter sledovat okem pozemským,
žíti životem bohémským.
Mléčnou dráhou proletět,
podobat se ploužícím notám na parketě.

Přání šeptat kometě padající.
Poslouchat vlnky řece zpívající.
Slunko s úsměvem si přát,
na tváři zlaté paprsky nechat hřát.

Poklad jest perla na dně oceánu,
na hladině loď plující směrem
k útesu z korálů,
promlouvat se strážným andělem.

Tvůj půvab záři už v dáli.
s radostí vzpomínati,
jak jsme se všemu smály,
Tvůj úsměv si připomínati.

Hladit kočičí semišové tlapičky,
kouzlit na černobílé klavírní klapičky.
Tak jako písmenky malovat obraz,
zachytit Tvůj vodní odraz.

Skica líbezné krásky s úsměvem.
Nezachytíš pohybem štětcem.
Nádhera, která nejde popsat,
malíř by musel život propsat.

Na místo barev písmenka,
na místo štětce verše,
na místo palety řádky,
jest čas na popsání krásy adresátky.

Místo plátna papírovou kůru.
Místo malby kreslíš báseň,
Čaj usrkáváš přiměřeně slazen,
z každého koutu světa slyším: „Blázen!“

Luna zahalena v dunách,
oční kontakt odpočítán na vteřiny.
Tak hraji na mých strunách,
tón ozvěny přenádherné krajiny.