Mezi světy

Létáme spolu nekonečnem,

oba obnaženi pravdou z propasti nad smrtí,

chtíc prozkoumat planety i planetky dřímající v dáli.

Spolu však nesníme,

často opravdu létáme,

i teď  a slyším, jak říkáš : ,,Zlato, vidíš to?"

Vím, že jsi průvodcem věčných krás,

zachráncem nejvzácnějšího citu,

který tolik chybí Modrému světu.

Spolu nesníme, my opravdu cítíme,

slyším, jak říkáš : ,,Zlato, teď konečně žijeme!"

Však nikdy ne ve strachu, v hořkosti z bytí,

nikdy ne v marnosti, v hloubce stínů,

v bol pomalu plížících démonů z podsvětí,

kdy strach ožívá ve hrách i soubojích,

se strážnými anděly.

Ne, chrání nás obranný štít.

Jsem u Tebe, ( stále sebejistým klidem mě hřeješ)

ty jsi u mě a jsme spolu,

my totiž jsme a prostě milujem,

láskou se navzájem.

Letíme oddáni prudkou rychlostí,

nelze se zastavit, odbočit, pustit se,

hledáme šťastnější štěstí ve štěstí,

vidíme krásný a krásnější v krajinách,

plán cesty tvoříme si sami,

létáme svoji unášeni...mezi světy.