Utrpení ztráty

Ty být mým pánem, byla bych spokojená.
Život zdá se býti prázdnější než-li sklenice vína pesimisty.
Díky tobě byly mé vášně již dávno uhaseny,
Křídly padlého anděla já objala bych tě proto aby si mi neodešel,
opustil jsi mne a má křídla spadla.
Hříšné touhy temných nocí přivádí mne do rozpaků,
noc semnou už sdílí pouze noční můry a stíny stromů.
V zimě bílý les, mé nohy prochladlé na kost,
bílé šaty od krve, čekám až mě to protrhne.
Vlasy tvé jsou černé jako havraní hejno,
byť láska rudá jako krev nevinně prolita.
Křídla má chránit tě budou před vločkami sněhu vládce zimy,
ráda pokleknu před mým pánem, hýčkal mne a já byla šťastná.