Exupéry

Když zavřelas' mi ústa
klíčkem od Malého prince,
byl jsem jen unešen
a potichu ti zavřel zadní vrátka.

Sebralas' kamínek ze staré řeky
a svými rudými vlasy křesala oheň,
abych opekl si nad ním vzpomínky
a hodil je za hlavu.

Tvým úsměvem zhaslas' celou ulici
a ta se v zimě pohroužila do tmy.
Jen v tvém okně svítily záblesky
něčích nesmělých citů.

Pár tvých srdcí bilo ještě do noci
a bálo se podívat z oken.
Zavolaly jemnocitně na pomoc
jenže bít nepřestaly...

Když sebralas' mi poslední stud
s knížkou od Exupéryho,
byl jsem jen unešen
a jsem stále...