Anotace: Báseň psána jedné zrzavé astroložce v modrobílých šatech...
Hluboko v odrazu jezera safíru
se vlní a ztrácí souhvězdí tisíce,
a nad tím vším bělostný dekolt měsíce
odrazem svým vábí, ušitým na míru.
O kus výš se alabastru odraz skrývá
překryt náhrdelníkem temného kouře
jenž klesá, na té šíji z nejž pouze
dvojice bodů, jak smaragdů přežívá.
A célé této velkolepé nádheře
vévodí koruna zrzavá nahoře.
Koruna vášnívá, od živlu zrádného.
Koruna, při niž nejedno srdce vzplane,
jenž větrem se vlní jak si jen umane.
Reflexe lesního požáru zářného.