Noční veršotepec

Tvé půvaby vypadaly zvenčí
jako panorama noční Prahy;
teď jsou ovšem osvětleny touhou,
u mne ještě neviděnou.

Tvé vlasy zářily
jako neony motelu v dešti.
Jako přízrak noci na zem slétla jsi
a snad mi neodejdeš.

Tvůj úsměv jako žlutý vodoznak
na prázdných stránkách života
podbarvil mi horké léto
i podzim. A zůstal až doteď.

Tvá lampa mi svítí při psaní
i když si mě příliš nevšímáš.
Až tě potkám, nezhasni mi
- nevidím na cestu života...