Supernova

Řekla mi tolik o sobě
kolik jen hvězda může říct
mně, jako cizí osobě
oděné ve fíkový list

se skafandrem se nechodí
do vesmíru naslouchat rtům
pomyslným, nezabloudí
ten, kdo dá padáka šatům

nahá hvězda vstříc zazáří
když ze tmy vynoří se zrak
ohnivý, stejně se spáří
za okamžik, dýl nikterak

řekla, co chtěla, ne-li víc
měl jsem ji po všem políbit
najednou bouchla, opět vstříc
stihla říct ovšem - nech to být!