Princezna

Princezna

V čele sedí krásná dívka,
tvář kamennou má,
rytíř se k jejím nohám sklání,
a šeptá krásná vyznání,
do boje chce kvůli ní jít,
mnoho zemí pro ni dobít,
ruku její si tím vysloužit.


Mladý trubadúr se také k jejím nohám sklání,
píseň zpívá pro svou paní,
ta dychtivě hltá jeho slova,
být v té písni jen notou,
stačilo by jí,
jiné kraje, lásku, věrnost,
vše zažít.

Je princezna,
realita je tu,
má povinnosti,
k zemi, k otci, k víře
a co k sobě?

Princezna vstává,
ze svého trůnu,
ruku rytíři nabízí,
moc dobře ví,
jaká je její cena,
a tichým hlasem říká:
"Nic z toho můj pane není třeba,
zde ruka má je"

Jen v rohu tiše trubadúr stojí,
dívá se zamilovaně na svou paní,
na loutnu hraje a novou píseň
pro ni zpívat začíná.

Ó má sličná paní jediná...