Milostná somnolence

Růže, trny.
střepiny okenní tabule,
co si letí bezúčelně.
Krev vytéká z řezných ran,
zašlapané rudé svrny.

Hloubej, trýzni.
Nezastavitelný plamen svíčky,
co rozrůstá se beze ptání.
Kůže pálí jak po cejchu,
bez prostoru, v tísni.

Závist, nóta.
Citron v křečovité pěsti,
co mizí v malém okamžení.
Do ran kapou kapky šťávy,
čekání na Godota.

Něha, pevnost.
Listy vzrostlých kopřiv,
co šlehají při útěku.
Značné je to odhodlání,
zdrcující jemnost.

Kapky, rosa.
Tenká ledová krusta,
co praská, již se tříští.
Konec, jenž je v nedohlednu,
nekonečno, psychóza.

Duše, víra
jemný purpurový kašmír,
co teď na dotek nesnesu.
Dotek jako tisíc jehel,
otrávení od štíra.