Jaro

Již taje poslední sníh, již první květiny začínají kvést. Vše se probouzí,
i v mé duši rodí se nové poznání.
Kvetou nové květiny, sluníčko vylézá,
i v mém já se něco mění, něco přichází,
někoho vidím, někoho vidím.
Ano, je to ona, je to má dívka vysněná,
kráčí ke mně, již z dálky mi mává,
tuším že přijde, ta vytoužená zpráva.
Já čekám, ne, nehnu se z místa,
neodcházím pryč, jen stále čekám,
až přijde ke mně, až přijde ještě blíže,
až vezme mě za ruku a půjdeme spolu,
až řekne mi, že mne má ráda.
Dny pomalu plynou a ona stále blíže a blíže,
a já, já už v podstatě vím že,
každou chvíli nastane čas,
kdy naše srdce spojí se v jedno,
kdy i naše láska rozkvete,
právě jako ty květiny, hřáti bude jako slunce,
prodírat se časem a všemi těmi dny,
těmi chvílemi chladu, měníc se v teplo,
chvílemi krásy a zcela nových vůní,
tehdy mám já v duši jaro,
tehdy probouzím se já,
snad odpustíte mi,
snad možná ani ne,
že jsem jen člověk,
ještě nevyzrálý,
ne, nevyzrálý,
a právě tím to všechno je,
že i já mám své jaro,
tak přijď jaro,
mé milované jaro.
I já ve své duši, vidím Prvosenky,
první trávu růst, kvésti květiny,
svěží jaro přichází,
svěží jaro, dá mi sílu.
Brzy budeme lásko má,
spolu procházet se po lukách,
obdivovat krásu omládlé země,
vzhlížet k nebi ruku v ruce,
svěží dny a svěží nás čeká čas,
tak pojď, pojď už ke mně,
a dej mi svou lásku,
já na oplátku dám ti svou.