Neposedná hvězda

Padá hvězda, šeptám přání
kam dopadne, nemám zdání
na obloze zeje díra
měsíc už se po ní shání.

Hvězda bledá opuštěná
zalétla k nám do ložnice
nesmíme se zlobit na ni
vždyť ta malá uličnice
záviděla milování.

Neobutá polonahá
sedí tiše na peřině
sotva jsem jí místo nabíd´
vklouzla pod ní ve vteřině.

Tahle hvězda smutná zdá se
no tak řekni, co ji souží
když z té výše hledí na zem
možná k růži vonět touží
možná chodit po hladině.

Noc už bledne, čas se krátí
se svítáním cestu ztratí
do spánku jí vstoupit musíš
pověz jí jen, ať se vrátí.

Užaslá a překvapená
prstíčky si cípy rovná
zamává nám z dostavníku
co si kolem tvého okna
mléčnou dráhou cestu zkrátí.

Napůl přízrak napůl žena
stříbrem noci upředená
ve vzpomínkách zůstala mi
tahle hvězda povedená.

Trochu stříbra na polštáři
zase leden v kalendáři
přes zamrzlé květy oken
pohladí mě vždy na tváři
a potom se začervená.