Prý...

Prý...

 

Kvetly tam kopretiny

a slunce ohřívalo svahy,

ona ležela tam nahá,

vedle ní on zcela nahý.

 

Jejich polibky skryté,

ve stínu milosrdných stromů,

k sobě pevně přitisknuti,

laděni na milostnou strunu.

 

Pod kůži vášeň hnaná doteky,

kdy zbytečná jsou slova,

teď znovu k němu položit se,

chce ona, chtějí oba?

 

Nejprve slunci, teď měsíci

dát slyšet něžné ááách,

nad ránem v objetí se vzbudit,

přeje si a s rosou na řasách.