Přání poetičky

Chtěla bych křídla
- a létat vysoko,
dotknout se zdánlivé svobody,
dát lásce sílu,
hrát večerním tichem
do noty milencům,
ztraceným v Rajské zahradě...

Chtěla bych spoustu lnu
- a utkat z něj látku,
na bolístky raněných
pýchou a pádem,
ušít šátek černý tomu,
kdo nezná víc než odraz svůj
v zrcadle mělké studánky...

Chtěla bych víno, zpěv
- a něžné noční milování,
jež nápěvem tesklivým
ukáže cestu osudu
a ztracená ve svých pocitech
tiše naslouchat nebi...

Chtěla bych chodit bosa
- po trávě v Měsíčním údolí,
líbat tě do noci,
přikrytá tmou a tichem,
pomalu na seně usínat
a při východu slunce vstát...

A chtěla bych znát pravdu
- kolik dní nám ještě zbývá,
než poslední kousek vášně
schová se pod sukni obyčeje,
než rty mé zapomenou,
jaké to je - milovat.