V údolí se mlhy válí
a tramp pod širákem též,
pak se slunce vykutálí,
ptá se ho: Kdy už vstaneš?
Je třeba okusit dálku
podrážkou svých pevných bot,
svádět zas s únavou válku,
pod košilí cítit pot.
Setřít rosu na kolejích,
by po ní nesklouzl vlak,
slyšet, jak ptáčkové pějí
a zpívat si zrovna tak.
Velebit přírody krásu
ve verších nebo jen tak,
obdivovat plnost klasů,
krásný květ i temný mrak.
Užívat si radost z bytí,
splínům nedat naději,
komu slunce v duši svítí,
toho má svět raději...