Krásu objímej.

Objímej krásu očima,
nikdy jí není dost,
život je krátký na všechno
a smutku je pořád moc.

Naber si krásu do očí,
ať těší Tě a hřeje,
než scvrkne se celý život Tvůj
na jedno okno a dveře.

Za pohledy se neplatí
a vzpomínky pomohou dýchat,
až ze všech radostí života
zbudou jen stěny ticha.

Hodně si krásy našetři,
ať dál Tě těší a hřeje,
ať můžeš úsměvy rozdávat,
jak kvítí o Božím těle.

Když potkáš krásu, poklekni
a pozdrav ji s pokorou,
svět se nám mění na sci-fi
s umělou oblohou.

Umělá krása, umělý déšť,
umělé vnady žen,
člověk aby si rozmyslel
pochválit pěkný den.

Umělá válka, násilí,
nic se už netají,
krví jsou potoky kečupu,
všichni se chechtají.

Píchni ho, bodni, zlom mu vaz,
jsi přece hrdina,
moci si pár smrtí prožívat,
to se líp usíná.

Kde jsou ty doby pohádek,
kdy vládl dobrý pan král,
svět je už celý nakřivo
a na pravdu si jen hrá.

Kde jsou ty doby pohádek,
kdy král sobě zetě volil,
dneska se z lásky nerandí
a všechno nahradí mobil.

A princezna by nechtěla
za chudým chlapcem jíti,
to musel by býti VIP
a tučná konta míti.

Je mnoho krásy na světě,
však dobrého jenom pomálu,
i krása brzy odkvete
a se stářím mizí - pomalu.