Sklenka vína

Poblázněný sklenkou vína,
už to zase začíná.
Motám se v nekonečných kruzích,
přemýšlím, jestli nežiji v iluzích.
Není to jen sen krásný?
Napíšu o tom v básni.
Jak skvěle jsem se cítil po té době,
něco bych rád řekl tobě.
Něco stejně krásného jako jsi ty sama,
nechci z toho dělat zbytečné drama.
Poděkovat ti za tu chvíli s tebou strávenou,
už padám v kolenou.
Padám tvrdě k zemi a nechápu jak stalo se mi,
že toho tolik najednou chci.
To přece ty jsi!
Nemůžu za to má milá,
vím, že jsi mě jen škádlila.
Ale pomoci mi není,
je mi na omdlení.
Tak promiň mi i tohle prosím,
propadám bezesným nocím.