Metro

Byla jedna mlhavá světice
stál jsem a díval se bezhnutě
chtěl jsem jí řict na mě pohleď
slova z pusy prostě nevyšla

najednou však ve vteřince
můj úsměv nesmělý se rozzářil
oči uviděli obličej krásohleď
jak křivky rtíků rozbýhají se

červený kabát na místě roztřpytěný
její pohled mě neviděl tak mrzutě
já dál stál a stál pozoroval div
jak světla její tvary ožářila

najednou zcela ten rozechvěný
pohled tvář náhle spatřil
já do jejích očí přímo civ
dráha pohledů se propojila

průnik očí trval příliš krátce
dav lidí začal se zmateně hýbat
já už ji nevidím srdce mi svírá
tlaky mě tlačili k špinavé zemi

tlaky zevnitř derou se k šarvátce
já chci ji svůdnici znovu vidět
rozhlížím se po ní prázdnota čirá
koutky mi klesli a s nimi i zrak

srdce intenzivě stále buší a buší
zvuk za mnou začala hlasitě kýchat
hledám její kučeravé datlové kadeře
kontakt náš nalezen zas mezi námi

na její nevinné tváři červeň srší
dolicky nestihla svou rukou skrývat
na mé rty se mi úsměv zpatky vzpírá
jdu k ní dveře od metra uzavřeli se však