Hloubkou svou

Lahodná vůně jeho očí,
které se na mě dívají
hloubkou modrou svou.
Mě k sobě čarovně tisknou.

Čas bez nich mě mučí, mučí,
proto musím být stále s ním.
City se stále derou a řvou
tou krásnou bílou pannou.

Já v hlavě labyrint, snad
dostanu se blíže potají,
uvidět ten očí lesk.
který mnou učiní bezbrannou.

On, princ, počestně vpad.
Já však i tak o sebe bdím,
aby v očích nevznikl třesk.
Tým byla by představa skončenou.