Větrný podzim

*

od rána nula

sotva se v poledne hnula

i vítr kvílí

a místo aby slábl tak sílí

 

pacholek

 

podzim zvlášť lezavý

(a rád )

listí

co už ho s ním nebaví

si hrát

zametá nastokrát

 

pokaždé jinam

 

až si plíce vyfouká a znaví

ještě zažene teploměr k nule zpátky

vítr s Meluzinou trsají mezi drátky

a hulákají do komínů

 

tlemí se jako zlá kněžka

 

jak na lidi sedne depka těžká

z jejich kvilu ve větvích

dlouhou  nocí slepou

kdy měsíc za mraky mešká

 

hraje si na bábu hluchoslepou

a hvězdy se

(možná strachy)

klepou