Raněný

Já čekala Tě ve dne v noci,
já v hloubi duši doufala.
Čas plynul den vršil další půlnoci,
já po světě se žalem toulala.

Tys přišel, byls trochu jiný,
svět venku změnil Tě,
Změnily Tě tvé i jejich činy,
ty toužíš už jen po pomstě.

Já chtěla tvoji duši zpět,
já milovala Tě takového.
Ale nejde vzkřísit zvadlý květ,
já neuzdravím na duši raněného.

Ty snažil ses být jako dřív,
tvoje tužba a hřejivý cit.
Ani naše láska neměla takový vliv,
a my dva zvládli se zase sžít.

My oba čekali, co bude dál,
náš sen už nebyl celý.
Postupně jak led nám tál,
naše plameny snad (ne)vyhořely.