AFRODITÉ

AFRODITÉ

Závoj věčného opojení plál
Vítr z Olympu vášní dálav vál
Kráčí, sváru jablko v rukou svírá
Helenské pouto, kult věčný, nikdy neumírá

Eros zemí zrozen, Gaiou, šípem ostrým
Kdo jednou pozná, hořkost, jedovatý blín
Lásky okovy, věčný to klín
Nad Trojou noc padá, hříchem přikryt byl stín

V moci nadpozemské, kráse mušlí, moře vzešlé
Láskou mocí Arova meče, beze cti suknice zašlé
Zrození rozvernosti, slasti
V noci mladé, poutníky náhodné ona vyšle
Do lože tvého...
Do náruče jeho
Zeus, dřímá, v nudě svoje blesky na Zem sešle

Ach Afrodité!

Tys ta naděje a soužení co nám cestu často kříží
Ta co každé srdce...Tebe jen vyhlíží
S oblaků ctnosti poskvrněné ona shlíží
Do duší milenců po nocích se vplíží

Křivky ladné v noci, vínem opojen
S Afrodité po nocích tajně spojen
Hrubý ohně kovů pán
Hefaistos nad Vesuvem sítě ková věčně sám
S ženou nevěrnou, plnou věčných han i obdivu!

Každý přesto podléhá moci té neřestnice
Ať sebevíce
Dnes a zítra chceš ty další lásky více
Chleba kus a další píce
V srdci zabodnuté dýce
V žárlivosti uzříce
Milenku svou v náruči jiného
Spíce....

Afrodité!
Modlíme se věčně v prosbách
Na miskách vrtkavých lásky vah
Lásky nová zrna, k nekonečné vášně sklizní
V chrámech orodovníci, jméno tvé vždy zní

Afrodité
Eros ochránce lásky mužné
Hřebců, bojovníků, pod diktátem tažené
Bojovníky Parthenonu, Sparty padlé
Lásky ženám, skryté, hříchem ukradlé
S úsměvem a věčným opojením
Shlížíš na ni či tu, co ted dělá s jiným
Přidáš ohně nočním vášním
S lásky mocí, věčným, bojem i úsmířením