duet

na našem záhonu pod sněhem spí
růže co tvojí kráse
vždy z jara podobá se
skrývá tajemství

nehledám neptám se
čekám až zase
paprsky pohladí promrzlou zem
až první lístky poznají povětří
až záhon zaliješ
svým úsměvem


roztaji z jara
zbělají mi rty
do vlasů smíš dát
první kopretiny

po noci z hvězdný centrifugy
projedem si vzpomínky
napíšem si všechno ticho
na víčka
na linky


do řádků vysněných nad oblaka
na čistý papír našich cest
můžeme vyletět v předpokoj slunce
a pak se v objetí zas k zemi snést

do sadu lahodných zralých plodů
do stínu rozkvetlých starých jabloní
píseň všech včel uspí a ochrání
vstanem až po medu tráva zavoní


bosí zkusíme teď po špičkách
otrhat z úst slovíčka
namočená v ranní rose
až pihy nám zčervenají na obloze

louží z kávomlýnku
dáme na chvilinku
volný pád
strhneme déšť
ať teď vládne páv

nebojíš se?

čeho ?
těch barev kterými se dvoří
a nebo jenom rozpětí ?
ne, nestává se často že by
klidně a nebo odletí

zůstává po něm pero v barvách
ozdoba vhodná do vlasů
do zlatých nití láskou upředenych
čas plyne ..nic nám nevrátí