Anotace: ...
Vpletena do růží
Své stopy obtisknu do písku,
aby si věděl, že jsem tu byla.
A svoji vůni do růží vpletu,
aniž bych city poranila.
Stačí jen dívat se okolo,
nebát se přivonět jejich květů.
Co v srdci skryto, poznáš hned,
v okvětních lístcích najdeš větu.
O tom, jak často vzpomínám,
jak potají hladím tvoje tváře.
Polibkům že se nebráním,
tu růži utrhni, vsuň do herbáře.
Ve kterém jen my dva smíme číst,
k poupěti přidat další květy.
Vdechovat sebe navzájem,
proplétat naše nahé světy.
Vášnivě toužit, tiše snít,
o krásách skrytých na těle.
Do naha snídat a ranní kávu,
pít v objetí bílé postele.
Své stopy obtisknu ...
Začínám Tě podezřívat, že do básní umíš vkládat jakási afrodisiaka, která čtenáře přimějí vnímat všemi smysly. Jen to není umělé, ale skutečný prožitek. Díky.
28.04.2019 18:02:51 | Now
Dobře, odhalil si, ale jak a kde je suším na zlé časy, už neprozradím. Díky. :)
29.04.2019 16:32:53 | Dreamy
Zní mi tak trochu jako tichá vroucná modlitba... moc se mi líbí :-)
14.04.2017 14:32:32 | Helen Zaurak
někdy usínáš se mnou
pak prohnu se v bocích
jako když vítr ve větvích zašumí
a zavoní žňovky....
hezky jsi to napsala...
17.02.2017 20:09:46 | Philogyny1