Anotace: a někdy i náhrobek...
*
mít zlaté hřeby
hedvábnou nit
přišít a přibít
k ránu
k poslední hvězdě
melodii ledových xylofonů
hřebem nepřibiješ
hedvábím nepřivážeš
tak jak vodu a čas
xylofon rampouchů
i ve zlatě a hedvábí
na jarním slunci umírá
Ne ne, neumírá. Jen se mění v Lyru kapkami vody ... a na hrobě vyrostla pomněnka ... duše matky ...
01.08.2017 19:59:00 | VEDz RVAHEs
i tak to může být, rampouch si prostě odskočí, zkusí, jaké je téct... pak do páry, ale sykot není libozvučný a tak je rád, když Morana ledovým kopím jak kouzelnou hůlkou z něj zase udělá rampouch - ledofon. Líbí se mi tvé hodnocení...
02.08.2017 08:21:10 | aravara