Stín borovic

Borovice,jako vojáci v zelených uniformách
utíkaly vlastnímu stínu jenž zkoušel uhýbat
před zlatou obručí otáčející se na blankytu
pod kterým voda hřeje když budeš mě líbat

Tvé ploché tělo okrášlilo vlhké břehy
o který se tříští pramen lázně
jež žhavá jak cit mojí něhy
pod stíny borovic skládám první básně

Na blankytném moři plavou mraky bělavé
jsi jako bájná Afrodita na útesu
tvé štíhle tělo a tváře lákavé
ještě dlouho v sobě ponesu