Portrét

Když na oblohu hvězdy plují,

překrásný portrét si namaluji.

Kreslím ho v mysli, má tužka je sen,

i ty jsi mým portrétem unesen.

Vzpomínám na ta nejměkčí ústa

s tou myšlenkou vzrušení rychle vzrůstá.

Kreslím si v hlavě hebké vlásky,

jemnější neznám - bez nadsázky.

Konturu vedu po tváři smělé

ty myšlenky mučí mě do neděle.

Maluji modré hluboké oči

ze kterých cítím se jak na kolotoči.

Už motám se z toho, dejte mi prášek

z té kresby vyplynul můj Tomászek.