Žena z obrazu

 

Už dlouho koukám po tobě,

prohlížím tě, co máš na sobě.

Zkoumám tvé krásné oči,

jenže mě jen tohle nestačí.

 

Na skobičce pověšená,

každý den mi přijdeš jiná.

Rám tvé kráse přidává,

rovněž okrasná zahrada.

 

Chtěl bych být s tebou,

v té vlahé rose brouzdat ve dvou,

chtěl bych prostě víc,

ale nemám ti to jak říct.

 

Chtěl bych se proměnit v látku,

nebo aspoň nitkou ve tvém šátku,

na tvé tváři kaňkou stát se,

a tvou krásou oplývat se.

 

Tak mi zbývá jenom doufat,

že na tebe nebudu jenom koukat,

že vystoupíš z plátna

tak čistá, tak ladná...