Hořící dlaně

Bez tebe jsem jak světlo bez šera
tvé hořící dlaně držely mé srdce pevně
jako to ráno jenž zůstalo bez večera
slunce stoupající z východu si počínalo chladnokrevně

Rudé dlaně jakoby objímali plamínky svící
však tváře chladné jakoby rozbíjely říční ledy
jeden polibek vroucí který rozpustí studenou líci
toho dne, kdy uvidím svou lásku naposledy

Pálí tvé dlaně jako kamna v podkroví
v kterých jsem každý zimní den topil
malá komůrka brzy voněla, jak les smrkový
svými pažemi jsem tě do náruče uchopil

Co dál se stalo, jen slunce potěší
tvé dlaně, už jak úsvit mě nespálí
nejsme však jediní kdo se s námi peleší
však teď už jsou někde v dáli