Lístek Kateřině

Byla jsi vždy nedotknutelná
jako duny mořských korálů
Bralas' mi dech a stále bereš
to když zhasnu a vnitřním zrakem
vidím tvou tvář na negativu.

Zápasilas' s vůní makových krásek
a jejich pel se ti potichu usadil
na zrzavých vlasech
které jsem ti rozhodil po polštářích
svého tajného zámku.

Tvé oči věčně dívaly se trochu stranou
ale propálily mne až do morku kostí
a svítily mi ve tmě, když jsem bloudil
svým vlastním ztichlým pokojem
až mi bylo trochu stydno.

Prosívalas' písek skrz své malé ruce
a já v nich slyšel poetická nocturna
Zastavení u tvého těla bylo snad
z hlubin mé duše tolik potřebné
že jsem tě o něj každou noc prosil.

Věř mi můj lístek, který ti píši
jako voják tajné psaní své milé dívce
Bralas' mi dech a stále bereš
To když cigaretou do tmy píšu psaní
že bych tě ještě jednou miloval.