Anotace: ***
lidé, které míjíme
na nás zapomínají…
přišla z oblohy
její křídla zářila zlatem
nevím, jak se jmenovala
dala mi nahlédnout za své oči
okusil jsem jejího nektaru
barvy duhy objaly oblohu
vzlétli jsme
cestou mi šeptala příběh
k letu zněla melodie
harfa…..voda….magie
zapomněl jsem na všechny obavy
a uvěřil
jednoho dne
uvěříme ve své sny
a možná pak
někdo nezapomene
na nás
...i v zapomnění je krása...:)
25.04.2018 13:44:45 | Jort
Pohádkový Jorte - ano, je. já zapomínám často, všechno a všude.....možná někdy někde zapomenu sama sebe...
26.04.2018 09:52:41 | Anděl
ale já na Tebe myslím Nektarinko ale jak začnu se rozkecávat je závěrka v háji (čistě pro případ že bychme se už nečetly... nezapomenu!!!) ST :-))
25.04.2018 10:26:07 | Iva Husárková
Ivuško, jsi moc milá...nějak to na mne doléhá....ach jo....není to leckdy lehké...děkuji:)
26.04.2018 09:51:48 | Anděl