Nežna drasavost výpovědi

Ve slunci na hladině plují vyparujici se vzpomínky na krajinu opaloveho těla básně zasnounene v tichu. 

 

Odrazy stromů na hladině se jeví jako mihotajici stíny našich pocitku pod povrchem vznetliveho dechu.

 

Jsem Tebou a ještě stále cítím doznivajici erupce na kůži vyvolané něžnou drasavosti tvého vnitřního neklidu.

 

Slasti z lásky pretavene hned v med nenávisti a hned v palcivosti duše prožitku pomijive nadpomijivosti milujícího prokletí.

 

Vzal jsi mne do laskavych spárů a hřeby vytancili mezi motýli a divoké květiny ve vnitřní okvětní zahradě milostných rozkoši.

 

Draci v jeskyni smutku sladili rozpory a polknuli horká smíření nesmiritelne minulosti s archetypy basnika a knezky a hříchy lhare a devky na čele nekonečna.

 

Celá ta osudovou dvou osamelych ve zmrazeném vrcholku stojaté chvíli tekoucí mezi břehy dvou neodpovedi na vášeň lásky.

 

Prameny údělu umělců a svit nemrtvych smrtící rozkoše hořlavé rozbusky duše potacejici se v buši lucidnich strážců tvé bdělosti.

 

Na hladině a ve vánku v hodině noci společne protnuti drapkami a zoubky lásky zatinajici pod kůži naší společné přítomnosti.

 

S ni vznášející se křídla božské lehkostí a perute vilneho času révy tvůrčí milostné asany nás obou pod stromem života.

 

Obrácene svíce z vanilkového vosku ve vědomí milence syna prázdnoty a knoty hořící milenky dcery světla.

 

Spolu tvoří souhru neodlucitelnou v nevědomí celého těla vesmíru v sobě či bez sebe v mystické souhře těla našeho času.

 

S pozdravem vln milosti 

Váš skalpel jímž zkoumate tuto existenci