Šero ve dne

cesta je daleká v mlze ztrácená
jsi neznámá a přece jediná
kdo mě může v barvě zahlédnout
jak se snažím proudem plout
mou tvář považuji za ztracenou
vydej se na cestu tmou

jiskro má zbloudilá
v tichu ztracená
nenech se zavát
do temnoty kolem nás
s pocity co máš

kroky mé tlumené tepou v temnotě
jenž tvoří mezi námi mříž
cítím že jsme každým krokem blíž
prosbu svou nesu v modlitbě
tak vzpomeň si že na obzoru plane světlo tmou
jenž zavedete tě za mnou

jsi jediná kdo vidí mou tvář
nepoužiješ však svůj zrak
nese odkaz prázdnoty
jenž spadla do temnoty
tak prosviť ten hustý mrak

jiskro má zbloudilá
v tichu ztracená
nenech se zavát
do temnoty kolem nás
s pocity co máš