Vzhůru do oblak

Lítej
a nech lítat:
ptáky,
myšlenky svou hlavou,
vlasy ve větru,
sebe.

V oblacích
je to jako
v povlacích,
od polštářů,
plných
cukrový vaty.
Odolej pokušení
a
kousni si,
od travnatého koberce
odlepí se ti paty,
první, druhý,
třetí, čtvrtý
i prst na noze pátý.

Je to krásný,
tady nahoře,
viď?
Nikomu
už se nechce
svou hlavu stahovat
dolů
jako balónek,
který matka
zachytila před
odletem
svému nepozornému
dítku,
ten taky nechtěl.

A tak lítej
a nech lítat
mech
bude tvá chodidla
s radostí vítat
vždy,
kdy se rozhodneš
vrátit
na zem.

Ale nespěchej.