Korunka babího léta

Nebe plavci přistáli na zem,

  na kterou se vždy rádi vracejí,

poučeni skrze nesmrtelné prožitky

    ve smrtelnem umění lidského života.

I takový jeden život se stane nesmrtelný,

   pokud jej obejme míza a víra jednoho učení,

   mystického umění jednoty všeho,

vítězství vánku svobody nad dualitou mysli.

Hlad tišší komurky myšlenek ve slunci,

   z hrubozrnych se stávají jemnozrne,

   ty dal poloprusvitni až zprusvitni,

jako lístečky na stromech opadnou.

Podekujeme jim a odpustime, 

   klidně je opustíme, tak jako lístečky,

opouštějí větvičky, tak myšlenky,

    opouštějí naší mysl.

      Mysl je prázdná a na hladině opsala kruh,

    vše je klidné a všem sídlí tichý bůh,

   vše je klidné, láska je dialog srdce a vesmíru,

dech sídlí ve větvích a my sníme o míru.

Dech sídlí ve větvích a my sníme o míru,

      dech sídlí ve větvích a my milujeme víru.