Naladil svou violu nejhloubeji...

Stále 

 

Stále ve mne prochviva,

touha tkliva, spanilá.

 

Stále ve mne prochiva,

duše vaše, má milá.

 

Stále ve mne, chvěje se,

to nejcitlivější luno v pralese.

 

Stále ve mne chvěje se,

prožitek vilne reflexe.

 

Stále ve mne chviva se,

to stenave citliví, jež neschová se.

 

Ženo...

 

Ženo, luno, nejcitlivější nástroji,

ve vaší věrné hudbě je milost s pokoji.

 

Ženo, strunno z vesmírna,

vaše chvivost duše nesmírná.

 

Ženo spříznění,

pocitek za lásku,

s nímž pod nebem se chveji.

 

 

 

 

Chveji, chveji, chveji...

 

Chveji se jiterne v pokoji,

jako ve verši

'naladil svou violu nejhloubeji'

 

Chveji se ve vašem pokoji,

stenave pocitky ve chvojí,

 

pocitky na laguně,

pocitky poddoboji,

 

pocitky, jež osvicenym se podobaji,

a vesmirem vzhůru padají.