Matiné

.
Smutek je jako
nedokončené slovo
ve větách vyznání.
Radost sluneční povoz
a za ním zablácené cesty.

Tady ne. Tady je
příliš málo místa pro lásku.
Z dálek zní klarinet.
Z nejvyšších hor
hrozivého obra skul.

Nyní ne. Nyní je
tolik lidí nešťastných.
Z dálek zní bubínek.
Proč tvrdíš ďáble,
že jsi mnich ?

Znám jedno místo
a jednoho člověka
...jak nicotné
dalo by se říci.
Nepovím.

Město spící,
kde ptám se hvězd
na pravdu o světlu
a každý dům je ledový.
.
.
Stačí
však okno, které hřeje.
A hudba toho obličeje.
.
.