Anotace: Ustlali jsme si v modrých polích, kde nadějí voní oblaka. Hory se zdvíhají nad údolí a cesta zpátky je klikatá...
Červánky
Ustlali jsme si v modrých polích
kde nadějí voní oblaka
hory se zdvíhají nad údolí
a cesta zpátky je klikatá
Posetá trsy vlčích máků
nad plání srdce a srdce v dlaň
den už má ale na kahánku
a modrá pole plynou v dál
Nechť ještě chvíli srdce bije
zachraňte čas i dětský smích
nežli ty máky znovu skryje
beznaděj slitá v nebesích
Mám dojem žes v romantické básničce přece jen nějakou zápletku a pointu cítila a pokusila se o ni v posledním řádku. Který tím pádem vyšel divně, jako rána z děla, skoro až ekologicky. (Vždyť jsme řekli že oblaka "nadějí voní" tak jaká beznaděj?) Sám ten řádek za to ale nemůže, to ty líbivosti před ním. Příběh této básničky je pozoruhodnější než obsah.
15.06.2019 07:05:19 | Karel Koryntka
Ono tam těch point a náznaků je víc, ale to byste musel myslet v obrazech a nikoliv ve vědeckých analýzách... O to víc jsem ráda za ty, kteří tam ty náznaky a obrazy vidí. Ti jsou svým vnímáním opravdu bohatí...
15.06.2019 16:34:10 | Zamila
Každé období má svůj květ / by provoněl domov a svět.
Vždy nerad když léto běží z kopce. To když začnou se červenat jeřabinky.
Rád jsem přečetl*
14.06.2019 23:11:10 | šerý
Krásné a poetické, jen...červánky jsem nikde (v textu) neviděl...
14.06.2019 22:22:22 | Marten
Pak je třeba číst mezi řádky... A pokud ani to nepůjde, pak jsou tu ještě ty rudé máky... :) Děkuji za návštěvu :)
15.06.2019 16:35:18 | Zamila